Psy mám ráda odjakživa, také jsme vždy doma jednoho nebo dva měli. Ale přání mít bulteriera přišlo až když jsem jednoho uviděla na vlastní oči. Byla to fenka celá bílá a bydlela ve staré vile se zahradou hned u chodníku a na každého vystrkovala hlavu skrz kovaný plot. Chodila jsem denně kolem do práce a ona se nechala hladit a snažila se protlačit celou svojí silou skrz mezeru ke mně. Chtěla jsem taky takovou.

Uteklo ještě deset let než přišla pravá chvíle na pořízení vlastní buliny. Do té doby jsem alespoň měla čas přečíst všechno co bylo kdy napsáno o bulterierech, v knížkách , časopisech i na internetu. Poučena o dědičných i nedědičných chorobách jsem začala hledat budoucí rodiče mé fenky.

 

V Biskupicích u Zlína se brzy chystali připouštět Merci of Cantebury, testovanou na choroby srdce i ledvin, stejně testovaným psem X-Patriot the Joker. Zamluvila jsem si štěně a doufala že alespoň jedno bude fenka a třeba bílá. Holky byly nakonec dvě ale myslím že předem bylo rozhodnuto kterou si vybereme.

Moc děkuji paní Žákovské i panu Foltáchovi za ochotu a vstřícnost.